aktualizováno: 07.02.2013 22:48:32
|
Historie
Appenzellských salašnických spů
(Appenzeller Sennenhund)
Pokud se chceme podívat na historii a původ těchto čtyř švýcarkých salašnických plemen, bernského, appenzellského, entlebušského a velkého švýcarského psa musíme se vrátit do doby téměř 100 let zpět, tak do poslední čtvrtiny 19. století a vydat se do odlehlých údolí švýcarských alp.
V současnosti není příliš znamné, zda předkové těchto plemen vzešli z molossů a dostali se do Švýcarska s římskými vojáky před více než dvěma tisíci lety, nebo zda pocházejí z velkých a těžkých plemen psů, která se v Alpách chovala odjakživa, jak se předpokládá dnes. Každopádně první zmínku o appenzellském salašnickém psu nacházíme v roce 1853 v publikaci Tierleben der Alpenwelt, kde se toto plemeno popisuje jako „jasně štěkající krátkosrstý středně velký vícebarevný salašnický pes“, který „se místy používá jakožto špicovitý typ psa částečně k ochraně salaší, částečně ke shánění stád“.
V roce 1896 byl appenzellský salašnický pes popsán jako samostatné plemeno. První plemenný standard byl vytvořen především díky v té době největšímu chovateli a propagátoru těchto psů Maxi Sieberovi, který položil základ čistokrevnému řízenému chovu. Max Sieber si appenzellského salašnického psa povšiml na výstavách hospodářských zvířat pořádaných ve východním Švýcarsku. Toto plemeno bylo poprvé představeno na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru, kde se předvedlo osm vybraných jedinců. Díky podnětu prof. Dr. Alberta Heima, nadšence pro švýcarské salašnické psy, byl v roce 1906 v St. Gallenu založen „Appenzeller Sennenhund Club, který si kladl za cíl udržet a rozvíjet toto plemeno v jeho přirozené podobě.
V roce 1914 byl poprvé zpracován platný standard tohoto plemene. Dnes je tento pes chován po celém Švýcarsku, ale i za hranicemi mnoha jiných států. Appenzellský salašnický pes je dnes jasně vymezen a od ostatních švýcarských salašnických psů je jednoznačně odlišen.
Více na internetových stránkách po kliknutí na obrázek
|
